Tato stavba je unikátní nejen z hlediska konstrukce, ale i statiky a především akustiky. Nejedná se o žádnou systémovou konstrukci podle manuálů Knauf, ale o anuloid plný poledníků, rovnoběžek, který bylo zapotřebí vytvarovat.
Zpočátku bylo nutné namalovat vodicí rovnoběžky a posléze i poledníky, podle kterých se vytvořila struktura nosných CD profilů různým způsobem tvarovaných a ohýbaných, aby bylo možné připevnit sádrokartonové desky Knauf Diamant. Desky bylo nutné nařezávat do různě velikých pětiúhelníkových celků, jež se začaly instalovat odspoda nahoru, kde se poledníky sbíhaly a současně také uhýbaly, až se postupně vytvořil požadovaný tvar. Opláštění sálu bylo nakonec tvořeno vrstvou minerální vaty, následovala mezera vymezená CD profily s přímými závěsy, pak přišla na řadu deska Knauf Diamant 12,5 mm, další mezera 50 m, pak opět Diamant 12,5 mm, další sádrokartonová deska Knauf White 6,5 mm a na to všechno akustický potah.